Tipy řešení nepříjemných situací s dětmi

Situace č. 1: Jak odejít (například z hřiště), když se dítěti nechce?

Adéle se osvědčily zejména tři metody. První je hlásit odchod dopředu. „Můžete třeba říct, že je potřeba ještě uvařit oběd, takže půjdete domů za deset minut. Časem zjistíte a nastavíte dítěti čas, který mu bude vyhovovat. Některému stačí pět minut, pro jiné je deset málo,“ uvádí Adéla.

Pokud to na vaše dítě nezabírá, můžete vyzkoušet druhou možnost. „Zeptám se dcery, co by ještě potřebovala ke klidnému odchodu. ‚Co bys ještě potřebovala, než půjdeme? Posbírat pár klacíků? Zhoupnout se?‘ Dítěti tím dáváme najevo, že nám záleží na jeho pocitech a potřebách,“ vysvětluje Adéla.

Přistoupit lze také k možnosti výběru, tedy nabídnout, jak se domů dostanete. „Dcera zrovna teď prochází obdobím, kdy miluje žáby, proto jsem jí nabídla, aby domů skákala jako žabka. Rázem jsme v tom byly spolu, a ne proti sobě,“ ilustruje mladá maminka na konkrétním příkladu.

A co podle Adély nedělat? Nelhat, nevyhrožovat („Jestli nepůjdeš, tak tě tady nechám.“) a neuplácet (Kdo by chtěl jednou od svého dítěte slyšet: „A co za to?“).

Situace č. 2: Dítě spadne, uhodí se apod.

Pády a lehčí úrazy k dětství prostě patří, i když je dítě sebevíc hlídané a opatrované. Mnohdy ale rodič reaguje přehnaně na úplnou banalitu a svou reakcí dítě zbytečně vystresuje.

„Když dcera spadne, nespěchám k ní hned s lékárničkou, ale počkám na její reakci. V mnoha případech se sama oklepe,“ uvádí Adéla, která nedoporučuje zveličovat situaci následujícími větami, které dětem podsouvají pocity jejich rodičů:

„To byla rána, musí tě to hodně bolet, že?“
„Honem pojď ke mně, já ti to pofoukám.“

Pokud dítě po pádu pláče, podle Adélina přístupu je vhodné ho obejmout a nechat ho vyjádřit emoce. Situaci nezlehčuje větami jako: „Prosím tě, nic to není. Nepřeháněj apod.“

Situace č. 3: Dítěti se něco povede.

„Je přirozené děti pochválit, ale běžné pochvaly mohou na dětech zanechat negativní následky. Děti zvyklé na pochvaly ztrácejí vnitřní motivaci. Může se tedy stát, že když v blízkosti dítěte není nikdo, kdo by ho pochválil, tolik se nesnaží,“ vysvětluje Adéla svůj přístup.

Vyhýbá se tedy větám typu:

„Ty jsi moje šikulka.“
„Moc tě chválím.“

Pozitivní zpětná vazba může vypadat i jinak. Může mít například podobu následujících vět:

„Dalo to zabrat, že?“
„Taky mám radost, když se mi něco povede.“
„Mám radost, že se ti daří.“

Zdroj: zena-in.cz